Kdo si neváží lidského života?

Nesmírně mne pobouřila a znechutila zpráva z on-line reportáže, kterou tento portál dnes a denně sleduje to, co je nazýváno uprchlickou krizí.

V té zprávě je uvedeno, že řečtí policisté našli na ostrově Kos, vstupní bráně do EU při uprchlických cestách z Turecka, dětské tělíčko v rozkladu. Předpokládám, že tělo chlapce (prý ve věku 0,5 až 1 rok) vyplavilo moře.

Tak nějak jsem si vzpomněl na výroky představitelů všemožných tuzemských organizací pro uprchlíky ... a že se jich tedy za poslední dobu objevilo celkem dost. Ty výroky apelují na naši solidaritu, na naši lidskost a hrají na city. Nevím, jak čtenáři mého článku, ale za sebe říkám, že nechci a nehodlám jakkoliv projevovat solidaritu s lidmi, kteří riskují životy bezbranných dětí i v nejútlejším věku. Proč projevovat solidaritu k těm, kteří solidaritu neprojevují ani vůči svým dětem. Jakpak se asi budou chovat k nám a k našim dětem, když se takhle chovají ke svým vlastním? Myslí si snad někdo, Frau Merkel a jí podobní blázni, že se vstupem do EU odhodí svoje zvyky, vzorce svého chování a přijmou vše naše? Velké houby s octem.

Toto bohužel není ani zdaleka jediný případ, kdy bezcharakterní rodiče vezmou své dítě na nebezpečnou cestu, které jejich dítě nepřežije. Všichni jsme asi viděli fotky malého syrského chlapce a mnoho podobných tragédií nám zůstává skryto. Co to ale vypovídá? Je to o nás, o naší xenofobii, o naší nesolidaritě? Vůbec ne. Je to o neskutečném nevážení si lidského života, často i života svých vlastních dětí, těch, kteří nám prý přináší multikulturní obohacení. Ve skutečnosti nám přináší v drtivé většině jen potíže a našim potomkům i krušnou budoucnost.