Pro dobrotu na žebrotu

Staré dobré české přísloví podle mého přesně odpovídá tomu, co se děje a co se zřejmě ještě bude kvůli migrační vlně dít. Vlna imigrantů je bohužel skutečností. Staví naprosto dokonale na hlavu řeči o sjednocené Evropě.

Podívejte se, k čemu různé státy Evropy přistupují. Maďaři staví plot na hranici se Srbskem. Nejde o to, že Srbsko není členem EU, protože solidarita i na mezistátní úrovni by měla být výhradně dobrovolná a neměla by se projevovat dle toho, jestli sousední země je nebo není členem nějaké organizace. Maďaři prostě jen cítí, že migrační vlna takového rozsahu je nebezpečná a chtějí své území chránit, což je naprosto přirozené. Nebojí se to říct a dělat veřejně. To takové Rakousko, to je jiná káva. Prý dělají běžné silniční a vlakové (!) kontroly. Shodou okolností u hranic s Maďarskem a prý budou imigranty vracet do Maďarska. Ale hraniční kontroly to opravdu nejsou, to ne. To totiž by odporovalo Schengenu. Co na tom, že to je výmluva a o hraniční kontroly jde. Jenom se tomu tak nesmí říkat. Činy a slova mnoha vedoucích politiků evropských států a EU, zejména ta ve jménu takzvané integrace, je synonymem nebetyčného pokrytectví a lhaní si do kapsy.

Že je evropská integrace spíše jen zbožným přáním než realitou, to vidíme v přímém přenosu. Cítí to dle mého i Němci, Francouzi a Britové, kteří svolávají schůzku ministrů vnitra a spravedlnosti členských států EU o kvótách migrantů. O co jde? Ne o to, že by si ostatní státy mohly zvolit, kolik migrantů přijmou nebo jestli vůbec nějaké migranty na svém území ubytují a budou se o ně starat. Kdepak, prostě se nařídí, kdo si kolik migrantů vezme. Ale všechno se bude odehrávat pod rouškou ohromné "solidarity", stále se "prohlubující" evropské integrace. Houby s octem řeklo by se lidově česky.

Němci mají problém. Neví, kolik lidí u nich narozených odešlo bojovat za teroristickou organizaci Islámský stát. Kolik se jich vrátilo, vrací nebo v budoucnu vrátí? Vytvoří spící buňky, které na povel způsobí tragédii? Německo je prý připraveno přijmout až osm set tisíc imigrantů. Tedy to řekli němečtí činitelé na veřejnosti. Fajn, bomba. Ubytují je, budou je živit, ale jak dlouho a co pak s těmi lidmi? Německá ekonomika je určitě silná, tedy zatím. Ale je natolik silná, aby vytvořila několik set tisíc pracovních míst? Aby tito nynější imigranti mohli v brzké době nastoupit do práce a vytvářet hodnoty. A nemyslím přitom taková místa, která by frau Merkelová vytvořila mávnutím proutku ve státním sektoru, myslím místa v soukromé sféře, která vytváří hodnoty. Všimněte si prosím, že operuji s předpokladem, že imigranti budou chtít pracovat a nebudou chtít zneužívat vstřícný německý sociální systém.

Francouzi mají problém. Není to tak dávno, co hořela předměstí velkých francouzských měst, Paříže nevyjímaje. Není to tak dávno, co byla doslova vystřílená redakce magazínu a mnoho lidí bylo Charlie. Když k tomu připočtu i čistě hospodářské problémy galského kohouta, tak budoucnost Francie asi nebude lehká.

Ani Británie není v pohodě. Skotové svoji nezávislost nevyhlásili, zatím. O problémech s muslimy v Británii dobře hovoří tento blog http://www.czechfreepress.cz/evropa/jak-jsem-videl-starou-dobrou-anglii-umirat.html , ke kterému asi není třeba slov a na který si tedy dovolím odkázat.

To jsou fakta. A pak tu máme skupinu lidí, jako jsou naši akademici, někteří komentátoři a čelní politici, kteří prý vidí např. fašizující tendence ve společnosti (Bohuslav Sobotka). Neustále nám otloukají o hlavu, že jsme nesnášenliví. Fajn, jaké je tedy vysvětlení v podstatě bezproblémového soužití s vietnamskou komunitou? Nepamatuji si, nebo se mi nedonesly, zprávy o nějakých konfliktech s nimi. Ostraha hranic? Blbost, přežitek. Přeci se integrujeme a vše je sluníčkové, tak o co jde. Jenže ostraha hranic je podle mne přirozená, protože každý stát má a musí mít právo chránit svoje území a regulovat, koho na své území pustí. A že se toto nejlépe a nejsnadněji dělá právě na hranicích území se sousedy, to je jasné. Nejde přitom o nesnášenlivost k jiným. Jde o ochranu našeho domácího prostředí. Jde o to dávat si pozor. Ten, kdo si ho nedává na to řádně doplatí. Co dnes víme o tom, kolik těch imigrantů vlastně v Evropě je? Kolik se jich právě v této chvíli tísní někde v dodávkách, v kamionech, vlacích nebo bůh ví kde jinde? Z čistě lidské stránky je mi jich velmi líto, zejména malých dětí, kteří tuhle dalekou a strastiplnou cestu podnikají. Je mi líto všech, kteří při této cestě zemřou, ale dovolím si kacířskou otázku. Neodhalila by řádná hraniční kontrola třeba i tu dodávku, ve které zřejmě později umřelo 70 lidí?

Nejsem nesnášenlivý, jen se snažím věci pochopit v souvislostech a podívat se, jak dnešní události mohou ovlivnit budoucnost. A právě otázky, respektive tedy odpovědi na ně, které se snažím domyslet ve mně vyvolávají neklid a nervozitu. Protože naší povinností je, a o tom jsem pevně přesvědčen, zachovat pro budoucnost a pro naše děti tu naši civilizaci s našimi hodnotami, kterou budovali a nám odkázali generace našich předků. Jsem přesvědčen, že podobně jako já vnímá nynější události mnoho lidí. Nejde tak o fašizující tendence, ale o pud sebezáchovy.

K původnímu znění mého článku si dovolím dodatek. Viděl jsem na fotkách z budapešťského nádraží davy imigrantů. Válkou ztrápené lidi si představuji jinak, ale to je vedlejší. Co mě nadzvedlo bylo zacházení dospělých imigrantů s vlastními dětmi. Mnoho větších dětí různě pospávalo ve vagonech apod. Budiž, jsou unavené, potřebují si alespoň na chvíli odpočinout. Vyloženě mne nadzvedla fotka, kde dva dospělí chlapi zdvihají do vzduchu malá brečící dítka. Těch dětí je mi líto,  protože je vlastní rodiče neskutečně sprostě zneužívají. Proč nemluvňata táhnou několik tisíc kilometrů daleko? Proč, pokud by skutečně utíkali před válkou, se nezastavili někde v sousední zemi? Proč riskují životy malých a bezbranných holčiček nebo chlapečků? Proč Maďary nebo před pár dny Makedonce vydírají pohledem na brečící děti? Protože, alespoň dle mého, mají své děti jen za majetek a ne živou bytost. Vyloženě sprostě se chovají ke svým dětem a my nemůžeme čekat, že by se k nám nebo k našim dětem chovali jinak.