Já mám plot, Pepa i Franta mají plot ...

Nedávno jsem se nastěhoval do pěkného domku s docela velkým pozemkem. A kolem pozemku mám plot. Ano plot.

Ten plot ohraničuje můj pozemek. Něco, co je mé (mojí rodiny) a něco co si můžeme zvelebovat dle našeho uznání. Plot mají i moji sousedé, má ho mnoho vlastníků domů, chat či chalup. Mají jej ze stejného důvodu, aby si na něm hospodařili a užívali ho podle svého uvážení, aby si na něm dle svého žili. A když tím životem nebudu já nebo někdo jiný obtěžovat sousedy, tak není nikomu nic potom, jak si ve svém vlastnictví zařídím život.

Troufnu si říct, že všichni máme ten plot ještě z jednoho, možná nejpodstatnějšího, důvodu. Ten plot brání nezvaným návštěvám, ten plot chrání můj majetek. Ten plot mám na hranicích svého pozemku proto, abych dokázal kontrolovat, kdo přijde ke mně domů. Mám ho tam i proto, abych pokud možno co nejvíce zamezil "návštěvám" vyloženě nezvaným (zloději) a také proto, aby mi domů nekontrolovaně nelezli lidé, kteří sice nepřijdou krást, ale přesto je u sebe doma nechci, protože jsou mi nepříjemní apod. Každý si určitě dokáže takové lidi představit.

Já mám jeden domek pro sebe a svoji rodinu. Pak tu ale existuje ještě jeden dům s pozemkem, pořádně velkým pozemkem. V tom domě žije docela velký počet obyvatel. Na ten dům si nelze sáhnout, ale pro mne osobně existuje v podobě našeho státu - našeho domova, naší vlasti. Máme u tohoto domu docela velký pozemek, který momentálně není oplocený, což se mi úplně nelíbí. Na náš pozemek, k nám domů tak může přijít v podstatě kdokoliv a my, jako páni domu, nejsme schopni návštěvníky nijak kontrolovat. Mohou to být přitom i docela nebezpeční hosté. To mne úplně pocitem bezpečí nenaplňuje.

My Češi máme blbou zkušenost z ostnatým drátem a vzpomínáme na něj jako na relikt doby, kdy jsme nemohli svobodně cestovat. I přes tuto špatnou historickou zkušenost ale za sebe říkám, že bych byl schopen přijmout, kdyby na našich státních hranicích znovu byl plot, kdyby znovu na hranicích byly zavedeny kontroly dokladů. Říkám to i s vědomím toho, že by podobný krok znamenal pro běžné cestující nepříjemnosti v podobě průtahů kvůli kontrolám atd., že by to přineslo finanční náklady atd. Nebral bych ale taková opatření jako překážku svobodnému cestování, ale jako nutnou obranu před potenciálním nebezpečím. Obranu, která sice nikdy nebude 100%, která ale dokáže zabránit některým zločinům nebo je překazit.

Ono zní sice hezky, že budeme do zahraničí cestovat bez jakýchkoliv kontrol. Ale bohužel toto celé vychází z mylného předpokladu, že Evropa či celý svět jsou bezpečným místem. A to neplatí. Bohužel. Vidíme to zejména v posledních měsících na různých místech Evropy. Po Evropě se pohybují stovky tisíc lidí, o kterých úřady vůbec nic neví. Je proto povinností státu, jako domovníka, aby se postaral o bezpečí obyvatelů onoho velkého domu, naší vlasti.

Jestliže někdo vytýká Maďarsku stavbu plotu na hranicích a dokonce chce za toto Maďary z nějaké instituce vyhazovat, měl by se zamyslet sám nad sebou. Kritizovat někoho, že se snaží zabezpečit svůj domov, je pro mne osobně myšlenkou nepřijatelnou a znovu důvodem k zamyšlení, jestli má cenu zůstávat v organizaci, která by kvůli tomuto vyhodila ze svých řad nějakého svého člena.